Válka

Ida zná válku z obrázků v novinách, z televize zná zvuky výstřelů a padajících bomb. Ida naštěstí bydlí v zemi, kde se neválčí, kde dokonce ani vosy nejsou nebezpečné. Když ale válka přijde blíž, když spolu začnou válčit táta s mámou, promění se Idin svět v bojiště, na kterém platí úplně nová pravidla. Válka je nepřehledná, únavná a plíživě pohlcuje všechno kolem. Norská spisovatelka Gro Dahle bere děti vážně a má schopnost nahlédnout svět z jejich perspektivy. Její poetický jazyk kontrastuje s naivistickým a zároveň neslitovnými ilustracemi Kaii Dahle Nyhus. Dá se válka vyhnat z těla, ve kterém se zabydlela? A mohou se všichni ti, které válka poznamenala, cítit zase dobře?
Jako čtenáři jsme stále více vtahováni do hrdinčiných pocitů z války; až nás za ni rozbolí břicho. Jazyk je téměř lyrický – silně se zde využívá metafor souvisejících s válkou: uprchlíci, špióni, vojáci, ostnatý drát, vypálená města atd. Ilustrace jsou velmi poutavé a vypovídající, takže čtenář nezůstává na pochybách, jak Ida válku mezi svými rodiči prožívá. Text a ilustrace se velmi dobře doplňují.
Kniha je označená jako obrázková knížka, jazyk ale není dětsky přívětivý, jak tomu v takových knihách bývá. Kniha se obrací na starší děti a její četba místy vyžaduje komentář. Ať už v souvislosti s tématem, ale současně i kvůli tomu, jak syrově jsou hrdinčiny pocity popsány. Kniha by ve skutečnosti mohla některým rodičům otevřít oči, její poselství je totiž jasné: mluvte spolu, nezabývejte se jen sami sebou a myslete na děti.