Březen měsíc knihy. Pro mě od roku 2015 hodně náročný, ale krásný měsíc. Čas setkávání se čtenáři, autory, lidmi, kteří knihy milují. Nemůžu si odpustit lehce sentimentální ohlédnutí, v němž se ponese dnešní příspěvek. V pondělí 14. 3. se totiž znovu postavíme za pult festivalového knihkupectví v DBK Praha a zahájíme 12. ročník LITERARTURY, celkem pošesté pod naší taktovkou.
Mnohokrát jsem už tuhle historku vyprávěla. Vzpomínám si na okamžik, kdy jsem seděla v kanceláři ředitele obchodního centra a nastínila novou koncepci pět let trvajícího literárního festivalu, jehož šestý ročník se měl v mé vizi zaměřit na artovou literaturu pro děti. „A nezařídila bys to celé včetně knihkupectví?“ Tuhle možnost můj plán tedy neobsahoval… Byl leden, festival měl vypuknout v březnu, na rozmyšlenou moc času nebylo. Možná to bylo dobře, protože kdybych věděla, co všechno mě čeká, kdo ví… A tak se zcela nenápadně začala naprosto nová etapa mého života, ostatně nejen mého, protože za dva roky už do toho kolotoče naskočila i Věra (mimochodem jedna z nejvěrnějších zákaznic J). Tehdy, v roce 2015, kdy jsem poslední březnové dny strávila naprosto vyčerpaná s horečkou, by mě nenapadlo, že nás čeká ještě tolik krásných let s festivalem.
V poslední době jsem několikrát odpovídala na otázku, co vlastně festival nabízí. A protože jsem zjistila, že moje paměť slábne, že jedna událost přebíjí druhou, vzala jsem do ruky pozvánky z minulých ročníků. Když jsem procházela programy, sama jsem byla překvapená, co se nám za ta léta povedlo. Každý ročník měl své téma a svou „tvář“. Knihy pro dětskou duši vizuálně rozehrála Lenka Jasanská. O rok později Vhrsti rozezněl Když se nám ro rýmuje. Krásné dva knihomoly, protože Ve dvou se to lépe táhne, nakreslil Jakub Hrdlička a my jim s dětmi během festivalu vymýšleli jména. Tereza Víznerová ztvárnila téma Máme rádi zvířata. Vzhůru do světa! jsme se vydali s kolážemi Jany Jandáčkové a zatím naposled jsme se smáli nad veselými obrázky Anety Žabkové pro ekologické téma Jen břídil by netřídil.
Za ty roky nám z knížek pro děti četli třeba Otakar Brousek, Saša Rašilov, Ilona Svobodová nebo Oldřich Vízner, zazpíval nám Kühnuv dětský sbor, tvůrčí díly vedli například Eva Volfová, Vhrsti, Lenka Jasanská, Tereza Víznerová, Jana Jandáčková či Vendula Chalánková, autogramiády měli Jiří Žáček, Ester Stará, Renáta Fučíková, Andrea Tachezy, Martin Sodomka, Michaela Vetešková, Aneta Žabková, Zdeňka Kudrnová… Herec a hudebník Jan Jiráň nás učil nebát se klasiky, Jiří Franta a Ondřej Horák vysvětlovali Proč obrazy nepotřebují názvy, Vladimíra Šturmová a Anna Pleštilová z UMPRUM nás učily vázat knížky, pravidelně jsme věnovali dny anglickým knížkám pro děti a v rámci dílen v angličtině s dětmi třeba i veršovali, uspořádali jsme bojovku s prasátkem Peppou, uspořádali literární soutěž pro děti z Prahy 4 Poláčkova litera, přijel za námi detektiv Herkul, rozkrojili jsme dort s rybáři z Lužnice, zavedli pravidelný bazar knih… a taky jsme jezdili s programem a knihami do Chomutova, Ostravy, Prostějova, Olomouce, na tahle místa dokonce i s výstavou současné české ilustrace 11 světů…
Pátý ročník předčasně ukončil lockdown, minulý rok se festival nekonal vůbec (když nepočítáme to, že jsme aspoň na týden rozložili improvizované knihkupectví). Těším se na pondělí jako malá holka. Sice už máme kamennou prodejnu, jenže festivalové dny jsou prostě trochu jiné.
A co nás čeká? Nejkrásnější místo – ačkoli jsme mysleli hlavně na místa popsaná v knihách nebo utvořená ve vlastní fantazií, v současné situaci mně osobně při myšlence na nejkrásnější místo naskakuje slovo domov, a jak strašné musí být o něj přijít (ale to už by bylo téma na jiný příspěvek). Doprovodný program festivalu jsme letos pojali trochu jinak. Místo společných dílen, čtení, besed a autogramiád, jejichž konání bylo v době příprav stále trochu nejisté, jsme pro vás připravili malý pracovní sešit. K mání bude zdarma nejen ve festivalovém knihkupectví v OC DBK Praha na Budějovické (tradičně -1. patro), ale i v naší domovské základně v Holešovicích.
Bude to letos trochu jiné, skromnější, kratší… Ale těšíme se na vás s Věrou moc!
Vaše Veronika
